Trend žití v mikrorodinách odpojených od širšího okruhu příbuzných přináší řadu problémů, které se promítají do našich základních vztahů. Navíc i rodiče a děti spolu tráví stále méně kvalitního času v napojení jeden na druhého. Jak to můžeme změnit?
Pavel Kůča Kučera
lektor a kouč soft skills a rozvojových kurzů
Co vás vedlo k vytvoření iniciativy Otec a syn?
Před 11 lety jsem si na mužských kurzech uvědomil, jak často dospělí muži řeší svůj vztah s rodiči, hlavně s otcem. Bylo to pro mě silné v tom, že i já to neměl s tátou jednoduché a sám jsem měl 8letého syna. Tak jsem pocítil potřebu prohlubovat náš vztah jeden na jednoho. Chtěl jsem s ním někam vyrazit, ale nebylo kam. Tak jsem po pár měsících vytvořil kurz pro otce a syny.
Bál jste se, že to muži nepřijmou a budou mít strach se na vaše kurzy přihlásit?
To mě v tu chvíli nenapadlo. Měl jsem kolem sebe muže, kteří mě podporovali, tento kurz přivítali a rádi přijeli. Některé klienty mi na kurz „pošlou“ manželky, protože se více zajímají o vztahy a vidí, jak v tom někdy jako chlapi tápeme. Malý impuls ale většinou stačí, a tátové si na kurzu uvědomí, jak jsou důležití a začnou trochu jinak fungovat. A to je skvělé pro děti, partnerky i jejich okolí. Byli samozřejmě i muži, a jsou tací dodnes, kteří by ke mně nikdy nejeli.
Jak vaše kurzy probíhají a co vnímáte jako jejich největší přínos?
Na kurzy jezdí dvojice, rodič a jedno dítě. Ukazuji tím, jak je důležité budovat vztah s každým dítětem zvlášť, i když jich mají víc. Zpočátku se seznamujeme, další dny probíhá individuální i společní program. Rodiče se dozvídají něco o tom, v jaké životní fázi se nacházejí oni, jejich děti i partneři. Co od sebe potřebují, jaká je jejich role a úkoly, které by měli naplnit. Když v aktuální situaci najdou smysl je to mnohdy úlevné. Hodně času trávíme venku a v souladu s přírodou, hrajeme si a povídáme. Nesmí chybět oheň, kytara a rituál. U starších skupin se říkají věci, na které nebývá v běžném životě čas, takže to je dojemné a silné.
Největším přínosem kurzu je zážitek, který spojuje. To je i naše motto. Dvojice odjíždí napojena jeden na druhého a odváží si závazky na půl roku, takže vědí, co budou dělat a tak nějak svítí spokojeností, že mají jeden druhého.
Kromě budování vztahu mezi otcem a synem se zaměřujete také na další rodinné vazby. V čem mezi nimi vidíte největší rozdíly a co je důležité si při budování jednotlivých rodinných vztahů uvědomit?
Ano, jediná kombinace rodičů a dětí, kterou zatím nedělám, je matka a dcera. U dvojice otec a dcera učím táty, jak se mají ke své dceři chovat, a často je to podobné tomu, jak se mají chovat ke své ženě a ženám obecně. Sdílíme mezi sebou příběhy a zážitky, které nás vzájemně obohacují. Síla je v dané skupině, v otevřenosti a ochotě se podělit. Matky učím, jak pouštět své syny a jak jim důvěřovat. Také to, že z chlapců se stanou muži a že je někdy dobré, když věci nejsou dokonalé. U prarodičů je to podobné. Tam se objevují témata vztahů s jejich dětmi a partnery. Všechny kurzy jsou především o vzájemném pochopení a stanovení hranic.
