Služby terapeuta poměrně často vyhledávají lidé s chronickým onemocněním střev. Přicházejí řešit úzkosti objevující se zcela nečekaně. Ale to, že si stres neuvědomujeme, neznamená, že neovlivňuje naše tělo i mysl. Častěji to spíše značí, že si neúměrné zátěže všimneme až s odstupem.
Mgr. MARTINA HAZUKOVÁ
psychoterapeut, pedagog
Jak to začíná?
Mnoho klientů s úzkostí nepřichází s pocitem „jsem přetížený, nabral jsem si velkou zátěž“. Většinou přicházejí s tím, že vše jde dobře a zvládají to skvěle, jen by potřebovaly odstranit ty úzkosti, které přišly tak nečekaně. A právě toto perfektní fungování nás velmi často stojí spoustu úsilí, které si dlouho vůbec nemusíme uvědomovat.
Zatížení nervového systému je podobné únavové zlomenině. Ta se objevuje jako reakce našeho těla na nepřiměřenou nebo dlouhodobou zátěž. Podobné je to s naším nervovým systémem a s úzkostí. Objeví se náhle a nečekaně, často v důsledku dlouhodobé zátěže.
Poplašný systém
Úzkost je reakcí, signálem, mysli i těla, že je něčeho příliš, že je to nepřiměřené našemu nastavení. V takový moment se amygdala, část emočního mozku, začne aktivovat při jakékoliv změně či zatížení. Amygdala při chronickém přetížení začne reagovat na většinu podnětů jako na potenciální nebezpečí. Jako malý psík bezdůvodně štěká na všechno. Vyhodnocuje nebezpečí a spouští poplachovou reakci v podobě hormonální činnosti, na jejímž konci se vyplavuje kortizol a adrenalin z nadledvinek a my máme zapnutý sympatický nervový systém. Jsme v modu bojuj nebo uteč, při němž se omezují i imunitní funkce našeho organismu.
Pokud se tento poplašný systém zapíná často, potom se nejen cítíme psychicky vyčerpaně, ale náš nervový systém se unaví a vyhodnocuje jako ohrožující i to, co ohrožením není. A tak se objeví úzkost. Druhotným důsledkem přetížení nervového systému je snížená imunita, což může u chronického onemocnění střev vést k časté aktivaci akutní fáze nemoci.
Co dělat, aby náš poplašný systém v mozku fungoval dobře?
Zásadním krokem je naučit se naslouchat svému tělu i mysli. Co cítím v těle a v jaké intenzitě? Cítím napětí či únavu? Dalším krokem je nepřetěžovat se, rozvíjet svou odolnost tím, že se pravidelně vystavujeme adekvátní míře stresu. Stresu se nevyhýbat, ale naučit se ukončovat stresovou reakci v těle, např. pohybem, relaxací nebo rozhovorem s někým blízkým, procházkou v přírodě, masáží.
