Co je to stomie? Vyústění jakéhokoliv dutého orgánu na povrch těla. Může ji mít novorozenec i senior. Postihuje všechny věkové kategorie. Liší se podle typu onemocnění, podle toho, z jakého důvodu byla založena, ve způsobu ošetřování a používání vhodných stomických prostředků.
V naší společnosti o vyprazdňování jako takovém stále hovoříme skrytě a s ostychem. A co teprve probírání problematiky vyprazdňování do sáčku na břiše! Je to téma velmi citlivé a intimní. Pacient se často za stomii stydí a nechce, aby okolí vědělo, že ji má. Stále se obtížně vysvětluje, že je to důsledek onemocnění a že jen díky stomii pacient žije. Stomie rozdělujeme na výživné a derivační. Ve svém sdělení se zaměřím pouze na stomie derivační na trávicím a močovém traktu.
V České republice žije přibližně 15 000 stomiků. Z nich má 60% stomii trvalou.
Derivační stomie je vyústění orgánu na stěnu břišní. Ileostomie je vyústění tenkého střeva, kolostomie je vyústění tlustého střeva a urostomie je vyústění močových cest přes kličku tenkého střeva. Důvodem vyústění orgánu je benigní nebo maligní onemocnění, komplikace jiného onemocnění, úraz nebo poranění, dědičné onemocnění a také vrozené vývojové vady u dětí. Stomie jsou dočasné a trvalé. Dočasnou je možné po vyřešení problému „zrušit“, tj. obnovit kontinuitu orgánu. Trvalá stomie je stav nevratný. Stomie se vyúsťuje při plánovaném nebo akutním operačním výkonu.
Stomie sama o sobě není onemocnění, ale pouze jiný způsob vyprazdňování. Ošetřování není komplikované, ale jako vše nové si ho musí pacient osvojit. Nejen teoreticky, ale hlavně prakticky. V tom může hodně pomoci stomická sestra, která se mu systematicky věnuje a prakticky s ním stomii ošetřuje.
Každý pacient je individualita a podle svého naturelu se s novou situací vyrovnává. Pacient, který absolvuje plánovanou operaci, je informovaný o svém zdravotním stavu. Již před operací dostává od chirurga informaci o možné stomii. Má možnost předhospitalizační edukace u stomické sestry. Má čas její informace zpracovat a psychicky se na operaci a stomii připravit.
Pacient po akutní operaci potřebuje delší dobu, aby se se svojí novou situací vyrovnal a alespoň částečně ji akceptoval.
Pacient po akutní operaci potřebuje delší dobu, aby se se svojí novou situací vyrovnal a alespoň částečně ji akceptoval. Proto pooperační edukaci plánuji individuálně, dle přání a potřeb jednotlivého pacienta. Vítám i aktivní spolupráci s blízkými pacienta. Velmi mu pomáhá, když vidí ochotu svého blízkého – sdílet situaci. Po operaci chodí pacient opakovaně na konzultace se stomickou sestrou, dolaďují ošetřování stomie a výběr stomického systému nebo jeho změnu, pokud přestane plnit svoji funkci.
Za posledních 30 let se péče o pacienty se stomií posunula na hodně vysokou úroveň. Pacient v optimálním stavu, soběstačný v ošetřování stomie může prakticky vše, na co si troufne. Určitě jsou některá omezení ve stravování a fyzických aktivitách, ale striktní omezení bývají jen několik týdnů. Postupně se mohou vracet k plnému rodinnému, společenskému, pracovnímu a duchovnímu životu. Zásadní roli hraje psychický stav. Pokud „hlava“ stomii nepřijme i tělo se brání. Velkou podporou je samozřejmě vstřícná rodina. Pomoci může také pacientská organizace ILCO.
Mgr. Iva Otradovcová
Stomická sestra a edukační specialistka
Ústřední vojenské nemocnice
Chirurgická klinika 2.LF UK a ÚVN Praha
Přečtěte si také: CO MŮŽEME DĚLAT PRO PREVENCI CÉVNÍCH A SRDEČNÍCH NEMOCÍ?
