Mezi časté problémy dětí a dospívajících s autismem patří nespavost. Uvádí se, že 50–80 % dětí s autismem má chronické problémy se spánkem, které také výrazně zhoršují kvalitu života celé rodiny.
doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D.
1. LF UK a VFN v Praze
Nespavost patří mezi poruchy spánku, které se často vyskytují u pacientů s autismem. Můžete nám tyto obtíže blíže specifikovat?
Nespavost znamená, že má dítě, nebo i dospělý, problémy s usínáním, které trvá déle než 30 minut, trpí opakovaným nočním probouzením nebo se budí ráno předčasně, kvůli čemuž se výrazně zkrátí doba spánku. Chronická nespavost znamená, že se tyto problémy objevují nejméně po dobu tří měsíců a nejméně třikrát za týden. Tyto obtíže bývají navíc vždy spojeny s některým z příznaků chronické spánkové deprivace.
U většiny pacientů s autismem je narušené vylučování spánkového hormonu – melatoninu.
Jak nespavost dětí ovlivňuje ostatní členy rodiny?
Porucha spánku u dítěte dopadá na rodiče poměrně výrazně. Nejméně 2/3 rodičů uvádějí, že kvůli nespavosti dítěte mají i oni zkrácenou dobu spánku. Tím pádem se u nich můžou vyskytovat následující příznaky: zhoršené soustředění, kolísání nálady, nadměrná denní spavost, snížená výkonnost v práci apod.
Chronický nedostatek spánku může ovlivňovat postoj k dítěti. Čtěte více >
Máte velmi bohatou klinickou praxi. Jak často u vás rodiče při pravidelných návštěvách řeší spánkové problémy dětí? Mluví o nich vůbec?
Dá se říct, že na spánek svých dětí se rodiče pacientů s autismem tolik nesoustředí. Často jsou pro ně problematičtější denní projevy spojené s autismem. Zajímavá je i zahraniční studie, která vychází z údajů lékařů, v níž si na nespavost dětí stěžovali rodiče zhruba ve 30 % případů. A když se poté výzkumníci cíleně rodičů doptávali, zjistili, že se tento problém týkal až 70 % dětí. Proto se v diagnostických a terapeutických postupech zdůrazňuje, aby se lékař aktivně na spánek dítěte ptal.
Jaké se pro účinnou terapii nespavosti doporučují postupy?
Máme více možností. První je dodržování spánkové hygieny, pak jsou vypracovány různé terapeutické postupy, které se nazývají behaviorální intcelervence. Důležitá je v rámci této behaviorální intervence i práce s rodičem. Když nám tyto dvě metody selžou, nebo nejsou dostatečně účinné, tak můžeme zvolit farmakologickou léčbu.
K jaké konkrétní farmakoterapii lékaři přistupují?
U většiny pacientů s autismem je nějakým způsobem narušené vylučování spánkového hormonu melatoninu. Z toho v terapii vycházíme, ideálním opatřením je podávání melatoninu s postupným uvolňováním, který je na předpis ošetřujícího lékaře a podává se v období večera v různé dávce. Spánek poté nastupuje časněji a dítě spí i delší dobu, než tomu bylo dříve. Melatonin s postupným uvolňováním je tedy jednoznačná farmakoterapeutická volba, která má minimum nežádoucích účinků. Lze ho navíc podávat i dlouhodobě. Užívání melatoninu s postupným uvolňováním vždy nejlépe funguje v kombinaci se zmíněnou behaviorální terapií.
