Paní Klára z obce Vejprnice na Plzeňsku se řadu let potýká s vážným onemocněním. Přesto se rozhodla pomáhat druhým a podělit se o svou zkušenost s onkologickou léčbou. V rozhovoru jsme si povídali nejen o nemoci a pomoci, ale i o upřímnosti k dětem.
Kláro, před čtyřmi lety jste musela na operaci páteře kvůli posunutému obratli a vyhřezlé ploténce. Před dvěma lety přišla další nemoc, rakovina prsu. Jaký dopad měly tyto životní události na Vaši rodinu?
Už před pěti lety se naší rodině otočil život doslova vzhůru nohama. Po porodu syna Fanouška se mi posunula páteř a působilo mi velké potíže stát a chodit. Kvůli tomu jsem si ani neužila svého malého novorozence. Zato rodina si užívala velmi, starali se o nás oba. Když jsem si pak asi rok a půl po operaci páteře říkala, že se vše vrací do normálu, přišla rakovina prsu. To si člověk neumí představit ani v nejhorším snu.
Jak vše zvládáte po psychické stránce?
Ze začátku se mi zdálo, že už jsme si užili dost. Pak v pokročilé fázi chemoterapie to bylo horší. Naštěstí kolem byli lidé, kteří mi hodně pomohli. S manželem i s lékařem jsem mohla vše probírat. Ani mě tak netížilo to, že mám rakovinu, ale spíše to, že mi nestačily síly na běžné činnosti. Bylo pro mě náročné třeba vyjít schody nebo se obléknout.
Jak probíhá léčba? Co Vás ještě čeká?
Momentálně jsem už po velice úspěšné chemoterapii, operaci i radioterapii. Čekají mě rehabilitace a případná rekonstrukce prsu. Vše poněkud komplikuje můj stav po operaci páteře, který se během onkologické léčby ještě zhoršil. Chemoterapie mi mimo jiné vyvolala řadu potravinových alergií, které jsem ani neznala. Musím si dávat velký pozor na to, co jím. Také nesmím na běžnou masáž či rehabilitaci zad, je proto složitější cvičit pohybový aparát a brát přitom ohledy na porušený lymfatický systém. To se stále učím.
Foto: Fanoušek, syn paní Kláry, archiv: Dobrý anděl 
Foto: Paní Klára s manželem a synem, archiv: Dobrý anděl
Jak syn reagoval, když Vás viděl bez vlasů?
Fanoušek měl kvůli tomu všemu shlédnutou řadu dětských pořadů se zdravotní tématikou. Když mi jednoho dne během krátké chvíle slezly vlasy, zamkla jsem se v koupelně a přemýšlela, co dál. Otřela jsem slzy a vyšla z koupelny bez vlasů, které zůstaly v umyvadle. Fanoušek koukl na holou hlavu, poznal, že jsem plakala, a povídá: ‚Maminko neboj, bílé krvinky teď musí bojovat s bacily a nemají čas zalévat vlásky. Až se uzdravíš, tak to poznáme tak, že zase porostou.‘ To mě samozřejmě dojalo k pláči, ale spadl mi kámen ze srdce, že nemusím příliš vysvětlovat. Nikdy na to nezapomenu.
Vážná nemoc jistě změní i životní hodnoty, jak svůj život a priority vnímáte nyní?
Dříve jsem chtěla vše dokonalé. Nyní jsem ráda, když je celá rodina zdravá. Neřeším pestrost kabelek, ale kvalitu a pohodlnost zdravotních bot. Běžný nepořádek v domácnosti mě nechává chladnou a občasná nedochvilnost mi přijde jako drobnost. Říkám si, že na světě jsou horší věci. Užíváme si každý den a děláme více věcí společně jako rodina. Kvůli mým zdravotním komplikacím přehodnotil své zájmy i Fanoušek. Místo autíček maluje lidské srdce nebo kostru člověka, ale i maminku ležící na ozařovně mezi přístroji. Věřím, že pokud mu zájem vydrží, zachrání v budoucnu jako lékař hodně životů.
Pokud byste se chtěli stát Dobrými anděly i vy, je to jednoduché. Stačí se zaregistrovat na www.dobryandel.cz, nastavit pravidelný příkaz a začít přispívat částkou, jejíž výše je zcela na vás. Nadace Dobrý anděl odevzdá veškeré vaše příspěvky rodinám do posledního haléře.
