JANINA D. ČERNÁ
Autorka kuchařek a blogu s názvem Cukrfree, kde sdílí své recepty na jídla zcela bez cukru. V minulosti se potýkala s poruchami příjmu potravy a tento styl stravování jí velice pomohl v tom, aby našla skutečnou příčinu svých problémů a dokázala ji řešit.
Prošla jste si jak anorexií, tak i bulimií. Jaké to pro Vás bylo?
Přestože to pro mě byla bolestivá a náročná část života, kdy jsem se trápila různými dietami a procházela extrémními výkyvy váhy, tak zpětně ji vnímám jako něco, co mě posunulo a transformovalo. Nebýt této těžké zkušenosti, nemohla bych pomáhat dalším lidem – a vlastně by ani nejspíše nevzniklo Cukrfree.
S poruchami příjmu potravy jste bojovala dlouhých 13 let. Jak jste se vyléčila? Co Vám pomohlo nejvíce?
Lékaři mi tehdy tvrdili, že se toho nezbavím nikdy, že to ve mně vždy někde v koutku bude čekat na svou příležitost. Já se s tím odmítala smířit a věřila, že se i poruchy příjmu potravy dá úplně zbavit. Bylo třeba najít pravou příčinu problému, která vznikla už v dětství, a tu řešit. Hodně mi v tom pomohla např. RTT terapie, což je speciální forma hypnoterapie.
Myslíte si, že existuje nějaký univerzální lék na tyto poruchy?
Nemyslím si, že existuje univerzální řešení, protože neexistuje ani univerzální příčina. Často se jedná o reakci na trauma z dětství, porucha příjmu potravy je jen jeho následek. Vznik těchto poruch velmi ovlivňují vztahy dítěte s rodiči, sourozenci nebo jinými blízkými osobami.
Foto: Janina D. Černá
Věříte, že právě život bez cukru Vám pomohl zvítězit nad poruchami příjmu potravy?
Dá se říct, že ano. Život bez cukru určitě mou poruchu nevyřešil nebo nevyléčil, ale pomohl mi se na té cestě posunout, získat prostor pro hledání pravé příčiny a uvědomit si, že ta díra, kterou v sobě mám, nejde zaplnit jídlem ani posedlostí mít vše pod kontrolou.
Co je podle Vašeho mínění lepší a efektivnější? Vzdát se cukru ze dne na den, nebo se k tomu dopracovat postupně? Jak jste to měla Vy?
Záleží na každém, co mu více vyhovuje. Někdo potřebuje vyřadit veškerý cukr z potravy a nápojů ze dne na den – jedině tak se cukru dokáže vzdát, protože i troška sladké chuti v něm vyvolává chutě na sladké a následné přejídání. Pro mě osobně bylo lepší jít postupně. Tedy nejdříve omezit sladké nápoje, potom všechny potraviny s přidaným cukrem, veškerá sladidla, následně i potraviny, v nichž se větší množství cukru vyskytuje přirozeně, jako například sušené ovoce. Nějakou dobu mi všechny tyto sladké potraviny a nápoje chyběly, ale po pár týdnech jsem začala vnímat opravdovou chuť jídla a jednotlivých ingrediencí, které nepřehlušila sladká chuť. Tehdy jsem zjistila, že už vlastně doslazovat nepotřebuji.
Je něco, co by lidé, kteří se hodlají vzdát cukru, měli předem vědět? Na co se připravit, pokud se rozhodnou žít „cukrfree“?
Měli by počítat s tím, že se prvních pár dní nemusí cítit dobře. Pokud je tělo zvyklé přijímat velké množství cukru, bude to pro něj ze začátku šok. Mohou se objevit zvýšené pocity únavy, proto je potřeba si zvolit vhodnou dobu, kdy nepotřebují podávat velké psychické nebo fyzické výkony. Tělo se ale brzy adaptuje a po určité době lidé naopak popisují nárůst energie bez dřívějších výkyvů, které jsou při stravě s velkým množstvím cukru běžné.
