Péče o pacienty s diabetem v ČR bezesporu patří mezi jedny z nejlepších na světě, a přesto výsledky jejich kompenzace mezi nejlepší nepatří. Moderní léčba diabetu stojí na několika pilířích, které musí být dostatečně pevné. Slabiny jednoho z nich nelze plně nahradit vyztužením pilíře jiného.
První pilíř tvoří kvalitní funkční farmakologická léčba (inzulín, tablety), režimová doporučení (pravidelná fyzická aktivita, optimální stravovací a pitný režim, dostatek spánku, relaxace a duševní hygiena) a selfmonitoring (sebekontrola glykémie, hmotnosti, tlaku krve a dalších parametrů dle doporučení lékaře). V ČR máme možnosti na nejvyšší světové úrovni hrazené z veřejného zdravotního pojištění, a tak jsou tyto možnosti –až na malé výjimky – dostupné všem pacientům.
Moderní léčba diabetu stojí na několika pilířích, které musí být dostatečně pevné.
Druhým pilířem je kvalitní pochopitelná praktická edukace s dostatečnou motivací pacienta k naplňování vlastního podílu na léčbě. Tato činnost však značně pokulhává, a to i přes veškerou snahu části odborné veřejnosti: někdy z kapacitních důvodů a někdy z důvodů chybně nastavené kontrolní činnosti plátce zdravotní péče.
Třetí pilíř stojí na pacientově přístupu k léčbě a jeho podílu na ní: tedy provádění selfmonitoringu, realizace doporučených režimových opatření a aktivní přístup ke komunikaci s lékařem a dalšími členy léčebného týmu. V budování tohoto pilíře úspěšné léčby diabetu máme ty největší rezervy a jeho pevnost máme totiž jen ve svých rukou.
