Jiří Tkadlčík je úspěšný český strongman a powerlifter. V těchto silových sportech získal několik mezinárodních titulů. Překážkou pro něj není ani cukrovka, s níž bojuje od dětství. Co je klíčem k jeho úspěchu a jak diabetes ovlivňuje jeho život i kariéru?
Jiří Tkadlčík
strongman a powerlifter, pacient s diabetem
Jaké byly vaše prvotní příznaky, které vás přiměly navštívit lékaře?
Nemám na to osobní vzpomínky, protože mi tehdy byly tři roky. Vím ale, že jsem omdlel na koupališti na konci léta. Asi měsíc nebo dva předtím jsem prodělal angínu, byl jsem oslabený, a pak jsem se tam prostě složil. V nemocnici jsem byl několik dní bez rodičů. Dali mi inzulin a začali mě sledovat. Když jsem se probral, učili mě, jak si měřit cukr vpichem do prstu a pomocí glukometru. Většinu věcí jsem si pak osvojoval postupně sám a jen jsem hlásil, jak se cítím.
Jaké kroky podnikáte, abyste měl svůj zdravotní stav pod kontrolou?
Čím jsem starší, tím více kroků musím podnikat, což je smutné, ale logické. Nosím senzor, který mi velmi pomáhá. Je to pro mě opravdu zásadní změna, protože jsem nikdy neměl rád měření cukru. Teď mám všechno v telefonu, můžu sledovat trendy a reagovat podle nich. Proto senzor vřele doporučuji všem diabetikům. Chodím na pravidelné kontroly k paní doktorce Horové, se kterou si dobře rozumíme. Rád bych jí poděkoval, protože nejsem úplně jednoduchý pacient. Mám takový „punkový“ životní styl, který není úplně standardní pro diabetika, ale ona to chápe. Dokáže mě i psychicky podpořit, čehož si velmi cením. Dále navštěvuji fyzioterapeuta, protože si uvědomuji, jaký extrémní tlak kvůli sportu vyvíjím na svaly, klouby i psychiku. Hledám způsoby, jak zvládnout každodenní rutinu a co nejlépe podpořit své zdraví.
Co vám jako diabetikovi nejvíce pomáhá v každodenním životě? A jak se udržujete v dobré kondici?
Jednoznačně mi pomáhá sport. Jsem jeho velkým milovníkem – čím větší adrenalin, tím lépe. Preferuji surovější formy sportu, při kterých není potřeba mít mnoho vybavení. Rád lezu po horách, boxuji, běhám nebo hraji hokej. Důležité je mít to v hlavě srovnané – pečlivě plánovat a přemýšlet o tom, co dělat jinak a lépe. Menší věci, jako jsou strava, doplňování elektrolytů, vitamínů a minerálů, samozřejmě také hrají roli, ale primární je pro mě sport a duševní zdraví.
Máte nějaké tipy nebo strategie, které by mohly pomoci lidem s diabetem?
Každý člověk je originál, ale podle mě je zásadní přijmout diagnózu a říct si, co pro sebe mohu udělat. Pokud má někdo cukrovku druhého typu, často se situace zlepší s pravidelným pohybem a redukcí váhy. V některých případech se touto cestou mohou lidé dokonce vyléčit úplně. To u diabetu prvního typu nejde. Klíčové je tuto diagnózu přijmout a řídit se podle ní. Je důležité otočit negativní věci v pozitivní – zlepšit stravu, více se hýbat, naučit se nový sport a hledat v omezeních příležitosti. Dále doporučuji najít dobrého lékaře, pravidelně monitorovat svůj stav a pozitivně myslet.
Máte něco, co byste chtěl předat dalším pacientům?
Život diagnózou nekončí. Snažím se žít naplno, najít si radost a zlepšovat se. Nikdy jsem neměl vážné komplikace, protože se poslouchám a jsem k sobě kritický. Každý má jiné možnosti, ale i s diabetem lze žít aktivně. Sportujte, dělejte to, co vás baví, a nevzdávejte se – i po těžkém dni může být zítřek lepší!
