Vaší sestře byla diagnostikována roztroušená skleróza. Pamatujete si svou prvotní reakci?
Ano, pamatuju, na tuto otázku jsem odpovídal už hodněkrát. Byl to především šok, vůbec jsem nevěděl, co to znamená, takže jsem sáhnul po mobilu a googlil. Když jsem zjistil základní informace, zavolal jsem si s tátou.
Jak moc se Vaší sestře změnil život po diagnostice tohoto onemocnění?
Tohle je otázka spíše na ni než na mě, určitě to ráda popíše a doplní. Já myslím, že zásadní změny v jejím životě přišly až mnohem později po diagnóze.
Založil jste vlastní charitativní nadaci. Co bylo hlavním důvodem jejího založení?
Chtěl jsem pomáhat a tak nějak částečně vracet něco zpátky do společnosti tady u nás v Česku. V Americe, kde většinu roku působím, je charita zcela běžnou součástí denního života. Všichni se zapojují, věnují tomu nejen peníze, ale i čas, zajímají se. Bylo divné vědět, že pravidelně pomáhám s klubem za oceánem, ale doma jen když se ke mně něco konrétního dostane přes známé nebo kamarády. Nechci být nespravedlivý, ale neumím pomáhat všem a všude. Potřeboval jsem si to sám nějak nastavit. S myšlenkou nadace přišel jednoho dne v Montréalu náš rodinný kamarád Petr Svoboda. Mě i ségru v podstatě nasměroval k rozhodnutí založit nadaci. Díky ségře i osobně víme, s čím se nejvíc pacienti s roztroušenou sklerózou v Česku potýkají a s čím jim můžeme v rámci svých možností pomoct.
Od založení Nadace Jakuba Voráčka už uplynulo šest let. Posouvá se směrem, kterým jste plánovali?
Myslím, že ano. Většinu roku trávím daleko, hraju hokej, trénuju a doufám, že to tak ještě pár let bude. Plány, strategie a denní rutina tak leží výhradně na týmu z nadace. Společně řešíme jen ta opravdu zásadní a důležitá rozhodnutí. Navíc vzhledem ke svému vytížení bohužel (nebo snad bohudík?) nemám na všechno čas. Všichni v nadaci mě teda dost šetří! Zato mají moji plnou důvěru a já od nich dostávám pravidelnou dávku důležitých informací. Kromě podílu na financování nadace a na nadačních akcích se snažím o kousek víc zapojit především v týdnech svého hokejového volna.
Jaké jsou Vaše budoucí plány, plánujete nějaké projekty?
Pokud můžu mluvit za nadaci a bez nějakého konkrétního termínu, tak jako hodně dlouhodobou vizi a přání máme vybudování sítě zařízení pro pacienty s RS. To je ale opravdu hodně daleká budoucnost. Moje osobní plány jsou jasné: zvládnout roli táty, partnera i bráchy a k tomu hrát hokej a bodovat. Moje přání nejsou tajná. Přál bych si vyhrát Stanley Cup a zažít – ale ideálně i vyhrát – olympiádu.
