MUDR. JANA NAVRÁTILOVÁ
Vedoucí koordinačního centra
ČNRDD, Fakultní nemocnice Plzeň
Každým rokem onemocní v naší zemi stovky lidí včetně malých dětí leukémií, zhoubnými nádory, těžkými útlumy krvetvorby a dalšími vážnými nemocemi, které jsou léčitelné pouze transplantací kostní dřeně. Přidejte se k Českému národnímu registru dárců dřeně a darujte naději na život…
„Aby většina českých pacientů nalezla svého dárce kostní dřeně v Česku, bylo by třeba mít u nás v databázi cca 200 000 zapsaných. Aktuálně máme 100 350 dobrovolníku ochotných pomoci, takže jsme zhruba v polovině splnění našeho letitého snu,“ říká MUDr. Pavel Jindra, vedoucí lékař Českého národního registru dárců dřeně a primář hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň. Registry v jednotlivých zemích jsou propojené celosvětově. Ve všech je aktuálně zapsáno přes 38 milionů lidí, přesto se ale pro každého čtvrtého pacienta dárce najít nepodaří nebo se nalezne příliš pozdě.
Chcete se přidat?
Fakt, že je někdo zapsaný v registru dárců kostní dřeně, ještě zdaleka neznamená, že se také dárcem stane. „Zvyšuje tak ale šance pacientů po celém světě, že se dočkají pomoci. Reálně daruje totiž pouze zhruba 1 % všech zapsaných, všichni ostatní ale dávají naději, a to je důležité neméně,“ doplňuje Jindra.
Do Českého národního registru dárců kostní dřeně se může zaregistrovat každý zdravý muž či žena ve věku 18-35 let, s váhou nad 50 kg, v dobrém zdravotním stavu, netrpící v minulosti žádným závažným onemocněním. Kde všude lze do registru vstoupit a detailní podmínky týkající se zdravotního stavu najdou zájemci na webu www.kostnidren.cz.
Co když se ukáže, že jste vhodnými dárci?
Takovému člověku zavolají lékaři a domluví se na dalším postupu. První otázkou ale vždy je, jestli je dotyčný stále ochotný darovat kostní dřeň. Po důkladných zdravotních prohlídkách a testech si pak dárce může vybrat jednu ze dvou metod, jakými lze krvetvorné buňky darovat. První a starší metodou je odsátí jehlou z kosti pánevní pod narkózou. Dárci pak pocit po zákroku přirovnávají tomu, jako kdyby upadli na led. O velké bolesti, která často nespravedlivě darování kostní dřeně provází, ale nemluví. Druhou metodou je pak separace z krve pomocí speciálního přístroje. Tato metoda se obejde bez narkózy a lze ji přirovnat jako k takovému delšímu darování plazmy. Tato metoda je spíše jen nepohodlná, dárce musí 3-4 hodiny nehybně ležet.
Darování kostní dřeně je považováno za nejvyšší dar člověka člověku a možná právě proto dobrovolníci, kteří dřeň darovali, mluví často o tom, jak výjimečně a euforicky se po darování cítili.
