PhDr. Miroslava Benešová je známá klinická psycholožka, psychoterapeutka a koučka. Pracuje na Psychosomatické klinice na Praze 6, přednáší stážistům, lektoruje kurzy pro efektivnější zacházení s náročnými emocemi. Pracuje ve výzkumu zaměřeném na léčbu posttraumatické poruchy. Vede kurzy Motivačních rozhovorů a těžiště její práce leží v individuální a skupinové psychoterapii.
V lékařské praxi se často setkáváme s tím, že adherence pacientů k léčbě jejich onemocnění je přímo závislá na jejich motivaci. Dodržování domluvené farmakoterapie či úpravě životního stylu, tak aby byla léčba smysluplná a měla výsledky.
V tomto článku bychom vám rádi představili metodu Motivačních rozhovorů, jejíž prvky můžeme zařadit do praxe i v omezeném čase zdravotnického prostředí. Pro metodu je typické nedirektivní přenesení zodpovědnosti za dodržování léčby a udržení změny z lékaře na pacienta. Motivační rozhovory mají vědecky ověřenou účinnost a jsou metodou volby v oborech, jejichž výsledky jsou založeny na motivaci k léčbě, setrvání v léčbě, užívání medikace nebo změny životního stylu. Jsou ale také účinnou prevencí vyhoření profesionálů.
Snahou lékaře při léčbě (nejen) kardiovaskulárních onemocnění bývá dostatečně a opakovaně informovat pacienta o rizicích nesprávného životního stylu. Přesvědčit ho o nutnosti změny a varovat před možnými následky nedodržování farmakoterapie.
Změna chování není jednorázová záležitost. Je to proces a je zapotřebí, aby pacient nejen chtěl, ale i věřil, že změna je možná a že je jí schopen.
Změna vyžaduje vnitřní motivaci
Rozhodování o změně však s sebou pro pacienta nese volbu. Každé naše chování má důvod, je něčím důležitým udržované, proto i změna vyžaduje vnitřní motivaci. Změna chování není jednorázová záležitost, ale proces a je zapotřebí, aby pacient nejen chtěl, ale i věřil, že změna je možná a že je jí schopen. V rozhovoru je proto důležité se nejprve zaměřit na spolupráci a empatii a poskytovat informace až poté, co pacient získá zájem a důvěru.
Právě zážitek empatického rozhovoru učiní pacienta přístupnějšího i prožitku naléhavosti a snáz se rozhodne převzít zodpovědnost za své chování. V rozhovoru bychom se měli soustředit zejména na zvýšení kvality pacientova života. Brát vážně překážky jeho změny, reflektovat dosažené úspěchy i snahu a naslouchat jeho důvodům a přáním.
Tehdy se bude pacient cítit pochopen a lépe si uvědomí důvody pro změnu aktuálního stavu. Míra motivace je proto do značné míry založena na kvalitě vztahu lékař-pacient, není pouze daností na straně pacienta. Díky tomu s ní lze pracovat. Základním rámcem motivačních rozhovorů je důraz na spolupráci lékaře a pacienta. Na vzájemné porozumění a hledání nápadů, které přináší pacient, doplněné o doporučení lékaře.
PhDr. Miroslava Benešová
Psychosomatická klinika Praha
Přečtěte si také: JAK SE VYVAROVAT SRDEČNÍMU SELHÁNÍ? PORADÍ PROF. LINHART
