Ženám, které si prošly gynekologickým onkologickým onemocněním, přináší IVF centra možnost, jak mít v budoucnu své vlastní děti. Díky odebrání a zamražení vajíček se mohou vydat cestou surogátního mateřství.
PACIENTKA S ONKOLOGICKÝM ONEMOCNĚNÍM
Co vám pomohlo onkologické onemocnění odhalit? Cítila jste nějaké příznaky?
Onemocnění pomohla odhalit rutinní operace (odstranění cysty na vaječníku), při které odebrali i polyp z děložní sliznice, protože byla neúměrně vysoká. Měla jsem dlouho (několik let) velmi bolestivou menstruaci, ale považovala jsem to za normální. Jinými příznaky (jako např. krvácení mimo cyklus) jsem netrpěla.
Jak ve vašem případě probíhala léčba?
Nejdříve se zvažovala hormonální terapie, aby byla ponechaná možnost fertility, krátce mi tedy byla nasazena Provera. Poté magnetická rezonance i ultrazvuk ukázaly, že nádor v mém případě zasahuje do myometria a tam už nebylo možné v hormonální terapii pokračovat.
Byla mi doporučena hysterektomie, kterou jsem také záhy podstoupila. Lékaři mi odebrali vejcovody i dělohu. Vaječníky mi zůstaly. Byla jsem v prvním stádiu rakoviny, proto byla operace dostačující a chemoterapii ani jinou léčbu jsem naštěstí podstoupit nemusela.
Jak probíhala návštěva v IVF centru i následné vyšetření?
Přicházela jsem do IVF bez partnera, a protože mi tam zjistili velmi nízkou ovariální rezervu, doporučili mi, abych odběr oocytu podstoupila celkem rychle. Společně s nemocnicí jsem se ještě pokusila obrátit na pojišťovnu, zda mi alespoň část procesu mohou uhradit jako onkologické pacientce, ale neprošlo to.
Celý proces jsem tedy finančně hradila sama (tuším kolem 35–40 000), pojišťovna na mě nahlížela jako na ženu, která podstupuje běžné „social freezing“ vajíček. Připadalo mi to nespravedlivé, ale protože jsem si přála vajíčka zamrazit, nechtěla jsem proces odkládat. Hormonálně jsem se tedy stimulovala a pak mi odebrali 3 oocyty, které mám zamražené. V současné době mám již partnera a uvažujeme o dítěti cestou surogátního mateřství. Zatím jsme v úrovni úvah a zjišťování informací.
Jak jste zvládala návrat do běžného pracovního života?
Do práce jsem se vrátila po několika měsících, zpětně bych řekla, že jsem se vrátila dříve, než bylo nutné. Vzpomínám, že jsem první dny po návratu byla plačtivější, snadno mě rozrušily i malé věci. Také jsem byla hodně úzkostná, měla jsem zejména strach z toho, že budou v nepořádku i vaječníky.
Nyní od operace uplynuly 3 roky. Jsem vděčná, že jsem nebyla ve vyšším stádiu onemocnění a odhalilo se to „brzo“. Současně stále zpracovávám a truchlím nad ztrátou dělohy, a tím i možnosti porodit své děti. Přiznám se, že mě leckdy překvapí, jak intenzivně na mě ta ztráta působí a jak silnou zažívám psychickou bolest.
Co byste vzkázala ženám, které si něčím podobným právě prochází?
Vzkázala bych jim, aby k sobě byly vlídné, měly se sebou pochopení – se vším, co prožívají. Přála bych jim, aby měly dostatečnou podporu – od blízkých, lékařů i vzdálenějšího okolí. Podporu také potřebuje jejich okolí a jejich nejbližší – i ti to nenesou lehce. Určitě také potřebují prostor na to, aby informaci o diagnóze vůbec nějak slyšely, uvěřily jí a porozuměly. Přála bych jim dostatečně velký a laskavý prostor na otázky, které je napadají a na které jim odpovědi mohou dát především lékaři. A aby na sebe nespěchaly, a nijak se z toho, co je potkalo, neobviňovaly.
Pacientské organizaci Veronica se podařilo prosadit z hlediska zákona to, že onkologickým pacientkám je IVF jedenkrát ze zákona propláceno, i když nemají partnera. Jedná se o mimořádný úspěch pro všechny ženy, které situaci také musí řešit.
