Přezdívá si „Vohromný“ a má ohromný smysl pro humor. Řeč je o komikovi, herci a hvězdě sociálních sítí Františkovi Sládkovi, který si nebojí udělat legraci ani sám ze sebe. Bez ostychu mluví i o své nadváze, se kterou se potýká už od mládí.
FRANTIŠEK SLÁDEK
Komik, herec a diabetik
Berete svůj život s nadhledem a děláte si legraci i ze své váhy. Vzpomenete si, kdy jste poprvé začal pociťovat váhové výkyvy?
To už je dlouhá doba, zhruba od 18 let. Důvodem bylo hlavně to, že jsem přestal sportovat. Zlomil jsem si loket, pak se mi už nechtělo vracet, takže jsem hokej zabalil.
Ve chvíli, kdy jste začal pozorovat první problémy s váhou, změnil jste nějak svůj jídelníček? A co sport? Je pořád součástí vašeho života?
Vůbec, cpal jsem se v té době doslova na prasáka. Normálně jsem jedl to, na co jsem měl chuť. První pokusy o změnu stravování začaly někdy v 28 letech, protože už to bylo neudržitelný, ale dříve ne. Zkoušel jsem krabičkovou dietu, ale to mě dlouho nebavilo, pak i ketodietu, ta byla docela fajn. Co se týče sportu, dělám box. Dřív jsem plaval, občas zašel do fitka, nebo jezdil na kole, ale to mě přes covid nějak pustilo.
Pro řadu lidí je váha velmi citlivé téma, vy se navíc pohybujete ve veřejném prostoru. Co byste řekl lidem, kteří se bojí toho, co si o nich pomyslí ostatní?
Mně je to jedno a mělo by to být jedno každému. Je potřeba se smířit s tím, jak člověk vypadá a nemít z toho nervy. Mít 200 kg a být v klidu samozřejmě ale ok není. Já s tímhle problémy neměl, vždycky jsem si říkal, je to tak, jak to je a bylo mi fuk, co si kdo myslí. S nadváhou navíc nemám žádný extra velký problém. Ve finále mám možná výhody, takže mě to ani nenutí něco dělat.
V jakém slova smyslu vnímáte nadváhu jako výhodu?
Dlouho jsem dělal u ochranky, kde byla k výkonu práce váha vlastně dobrá. A samozřejmě skrze natáčení – mám atypickou postavu, která je zajímavá pro lidi od filmu. Další věc je ta, že když jdete do hospody, nemusíte se bát, že dostanete přes hubu. Vzbuzuji přirozený respekt, což je příjemné. Zase nevýhodou je to, že sežeru vždycky všechno a k tomu zobu prášky na tlak, štítnou žlázu a když se obouvám, tak se musím nadechnout a vydržet.
S nadváhou se velmi úzce pojí diabets. Chodíte na nějaké pravidelné kontroly?
Před nějakou dobou jsem změnil doktora a ten mě drží docela zkrátka, takže chodím každý rok na pravidelnou kontrolu a posílá mě všude, kam to jde, na plicní, kardio i oční. Mám totiž vysoký tlak, takže mi praskají žilky v očích jako vánoční světýlka a mám je krvavý, to je hnus.
Lidé často při hubnutí ztrácí motivaci nebo se jim hubnout nedaří, a ovlivňuje to jejich psychickou pohodu, co byste jim vzkázal?
Hlavně ať jsou v klidu. Když z toho budou mít nervy, ještě přiberou, protože se budou víc přežírat po nocích u televize. Obavy o zdraví jsou samozřejmě na místě, a to by měla být hlavní motivace. Choďte do společnosti, nestyďte se, i tlusťoch se může hezky obléct. Když už chcete žrát jak prase, zkuste trochu sportu a ideálně samozřejmě upravte stravovací návyky.
