VERONIKA RACSAKOVÁ
Stomická sestra
Staniční sestra gastroenterologické ambulance Nemocnice sv. Kříže Žižkov
Stomie neboli vývod, jedno ze slov, které nahání hrůzu jen když se vysloví. Zaslouží si to ale stomie? Abychom to zjistili, pojďme se na ni podívat trochu blíž.
Stomie je umělé vyústění dutého orgánu, nejčastěji se jedná o vyústění tlustého (colostomie) a tenkého (ileostomie) střeva nebo močového (urostomie) ústrojí. K založení stomie může dojít z mnoha důvodů. Podle toho také můžeme stomie dělit na derivační-odvádějící obsah nebo výživné, kam spadá například takzvaný PEG, který slouží k podání stravy pacientovi, který ji z nějakého důvodu nemůže příjímat přirozenou cestou.
Stomie můžeme dělit také na axiální (dvouhlavňové) nebo terminální (jednohlavňové),dále také na dočasné a trvalé a u jednoho pacienta se můžeme setkat s kombinací několika stomií zároveň v závislosti na závažnosti jeho stavu.
První zmínky o stomii pochází z roku 350 př.n.l. kdy byla provedena stomie pacientovi, který utrpěl poranění břicha. Od té doby se o stomii pokoušelo mnoho lékařů napříč léty, ale díky nedokonalým chirurgickým postupům,technice a hygieně se jednalo o výkon pro pacienta velmi náročný a rizikový. V roce 1888 se do historie stomie vepsala i Česká republika. Tehdy přednosta I. chirurgické kliniky v Praze Mudr. Karel Maydl provedl dvouhlavňovou stomii, kterou podložil husím brkem, aby nepropadala a jeho postup se s drobnými změnami provádí dodnes. Jen husí brko je nahrazeno takzvaným jezdcem,který je z plastu. V roce 1908 provedl lékař Ernest Miles amputaci recta a následně vyvedl stomii postupem, který je od té doby používán a nazýván opecí dle Milese. Operace dle Hartmanna byla zase pojmenována po stejnojmenném chirurgovi, který v roce 1924 vyšil dočasnou stomii a přitom zanechal pahýl střeva vedoucí ke konečníku, aby mohlo být střevo později napojeno zpátky a byla tak obnovena jeho kontinuita.
Zajímavé je, že v těchto dobách byla stomie vnímána jako šance, jako možnost vrátit se zpátky do života. Jako možná jediná šance, jak život zachránit. Obor onkologie byl v plenkách, o zánětlivých onemocněních střeva se toho moc nevědělo a možnosti léčby byly velice omezené. Stomie tak byla světýlko na konci tunelu, které dalo pacientovi alespoň malý střípek naděje.
V dnešní době naopak mnoho z nás vnímá stomii jako překážku, jako strašáka, jako nepřekonatelný problém. A přitom jsme se od Jánošíkových pásů a improvizovaných pomůcek posunuli mnohem dál. Máme chirurgii na vysoké úrovni, stomická centra, školený personál a nepřeberné množství pomůcek, ze kterých si každý pacient může vybrat to, co vyhovuje právě jemu. Ať už je to sáček výpustný, uzavřený, dvoudílný nebo jednodílný, s plochou podložkou, convexní či conkávní… Dnešní možnosti jsou takřka neomezené. A když se něco nepovede, je tu velké množství přípravků k hojení a k ochraně kůže v okolí stomie.
Nikdo netvrdí, že je snadné vyrovnat se s novou situací a přijmout tak velkou změnu života, jakou stomie je. Je třeba čas, trpělivost a odhodlání nic nevzdat. Na první pohled může vypadat ošetření stomie velmi složitě, ale postupem času se stává rutinou a byť se to zdá neuvěřitelné, mnohým pacientům se začne dařit lépe a lépe. Najednou mají své vyprazdňování opět pod kontrolou, tělo se adaptuje na novou situaci a začne opět prospívat. Pravdou je, že stomie pacienta v běžném životě jen velmi málo omezuje. Naopak je možné vrátit se k běžným aktivitám, navštěvovat zaměstnání,jezdit na dovolenou a vést plnohodnotný život.
Tak pojďme dát stomii ještě šanci, pojďme v ní znovu spatřit možnost jak jít životem dál se svými dětmi, rodinou, přáteli a s novou nejlepší kamarádkou-stomickou sestrou, která je tu pro pacienta a nikdy ho nenechá ve štychu.
